zavřít
sdílet
dalšíCo pro tebe v kuchyni znamená kreativita?
Nekonečný výběr surovin a postupů, jejichž kombinací mi v rukách vznikne něco skvělého. Jdu městem a do nosu mě trefí vůně stánku s čerstvou zeleninou. Pokračuju dál, lovím poklady pro svoje chuťové buňky a skládám je jako puzzle. Ráda experimentuju, nikdy nedodržuju bodové seznamy z kuchařek. Inspiraci hledám v aktuální sezóně, časopisech a lidech, které mám ráda.
Jakými slovy bys popsala význam vaření v tvém životě?
V první řadě je to relax. Když se po práci dám do pečení, řeším jen míry a váhy a zapomenu na okolní svět. Zároveň pro mě jídlo představuje dobrodružství. To souvisí s mou láskou k cestování. Jet na druhý konec světa ochutnávat nové věci je zábava.
Ráda experimentuju, nikdy nedodržuju bodové seznamy z kuchařek.
Vaříš i na cestách, nebo spíš vyrážíš do místních restaurací?
Jím skoro výhradně venku, abych nasála autentickou chuť a po návratu se mohla snažit o vlastní repliku. Často si objednávám věci, které bych doma nikdy neměla odvahu ochutnat. Dát si asijský streetfood je pro mě vykročení z komfortní zóny. A nemusí to být vždycky pozitivní zážitek – třeba durian, asijské ovoce a pochoutka místních, mi opravdu strašně smrdí.
Kdy jsi naposled překvapila sama sebe?
Moje ségra mě požádala, abych jí upekla svatební dort. V kuchyni se obvykle nestresuju, nejhorší scénář, který vás může potkat, je jídlo letící do koše. Svatební dort je ale zodpovědnost, ze které jsem byla nervózní. Nakonec vše klaplo a byl to úžasný pocit. Většinou ovšem nejlepší dobroty vznikají tak, že nemám moc času, naházím pár věcí do hrnce a nesoustředím se tolik. To platí i v životě – dokonalost neumíme naplánovat, ať si to sebevíc přejeme.
Často si objednávám věci, které bych doma nikdy neměla odvahu ochutnat.
Čím v záplavě foodblogů vyniká ten tvůj?
Vášní a přirozeností. Jídlo jsem zbožňovala od maličkaa zajímala se o něj už v době, kdy ostatním holkám vaření přišlo trapné. Na vejšce jsem hledala koníček, co mě naplní. Věřím, že ten pocit seberealizace pak čtenáři z textu poznají.
Narazila jsi během své blogerské cesty na nějaké překážky?
Vůbec jsem neuměla fotit. Nejdřív jsem myslela, že to ani dělat nabudu a vše nafotí můj přítel Marek. Po prvních dvou příspěvcích ale řekl, že na na to nemá čas a musím se to naučit sama. Teď bojuju s další bariérou – nedostatkem času. Při práci je to pochopitelně těžší než na škole.
Co tě tedy motivuje pořád jít dál?
Baví mě kontrast mezi oběma světy, ve kterých žiju. Ráda chodím do práce, připravuji smlouvy a chodím k soudu. Stejně tak miluju i chvíle, kdy vedu kurz vaření nebo přijdu na rozhovor o jídle. Pak mě baví obě činnosti mnohem víc, než kdybych byla uvázaná jen k jedné. Dalším hnacím motorem jsou mí čtenáři. V čerstvé paměti mám setkání se 30 mými fanoušky, které bylo neuvěřitelně povzbudivé a emotivní.
Co po tvém boku objeví účastníci expedice Mazagrande?
Kromě příjemně stráveného času nad vařením a povídáním o něm jim chci předat vášeň k jídlu, která je nezbytnou ingrediencí každého receptu. Já se těším na to, že potkám nové lidi s různými vlastnostmi a osudy. Na jeden den nás spojí ochutnávání neznámého.